Nejen kbelíčky od jogurtů, ale i hrnky na svařák

Před třemi lety vystavoval Jindřich Jirásek starší na veletrhu Sběratel ukázku ze své sbírky kbelíčků od kilových jogurtů. Letos se pochlubil dalším netradičním koníčkem – sbíráním vánočních hrnečků na svařené víno. Stejně jako u jogurtů, tak i tady většinu obsahu s manželkou spořádal.

„Do sbírání jsem se pustil před dvaceti lety“, říká. „Začali jsme pravidelně jezdit na vánoční trhy do Německa a Rakouska, nejen autem, ale i s cestovními kancelářemi. Za víkend se nám podařilo také objet sedm až osm vánočních trhů. K pár drážďanským hrníčkům z dřívějška začaly rychle přibývat další – samozřejmě vždy s domicilem a nejraději také s letopočtem. Začal jsem budovat sbírku a známým, kteří také sbírali, ale ve skromnějším měřítku, jsem musel každý rok hlásit počet.

Nejvíce, čtyřicet pět, jsem jich získal před Vánocemi roku 2014, nejméně samozřejmě během pandemie covidu. Žádný. Vlastně jeden, který byl vydán v Rožmitále pod Třemšínem. V celé Evropě se žádné vánoční trhy nekonaly.

Ve sbírce, která zatím čítá 385 podrobně katalogizovaných hrníčků, jsou přirozeně nejvíce zastoupena německá města, kde mají vánoční trhy tradici od 15. století. V Německu také hýří barvami, tvary a často i svéráznými texty jak na keramice, tak i na skle. Rakousko už je (kromě Vídně) ve výběru podstatně chudší a na rozdíl od Německa, kde mají hrnky s obsahem dvou deci, Rakušané dávají přednost čtvrtlitru.

Zajímavé hrnečky lze ale najít i na vánočních trzích v severní Itálii, Švýcarsku, Lucembursku, Polsku, náhodně i v Belgii, Holandsku nebo Francii. Na západ od Německa se začíná objevovat – podle mne – nešvar, že radnice zhotovují poháry, i když výtvarně pojaté, z plastu, a ještě chtějí za ně nehorázně vysoké zálohy. Nejhorší jsou pak hrnečky, kterým říkám bezdomovecké. Ty nemají uvedeno ani místo prodeje, natož rok. Většinou jsou z Číny a lze je koupit nejen na trzích, ale i v obchodech, dokonce třeba až v Libanonu.

Před cestou se snažím získat informace, zda vůbec má smysl na nějaký vánoční trh vyrazit. Leckdy je to velké plánování – kde trh je, od kdy do kdy je otevřen, kolik míst objedu za den atd.

U nás v řadě měst už svoje hrnečky také mají. Namátkou z mé sbírky: Brno, České Budějovice, Český Krumlov, Kadaň, Kroměříž, Olomouc, Plzeň, Příbram, Slaný nebo Valtice. V rámci šetření však hrnky slouží prodeji vína řadu let, takže nikde nemají letopočet. Je zarážející, že největší vánoční trh v Praze na Staroměstském náměstí vůbec vlastní vánoční hrnečky, na rozdíl třeba od Smíchova, nemá.

Pandemie covidu samozřejmě ovlivnila i mé sbírání. Hrnečky už nepřibývají takovým tempem jako dřív. Pořadatelé vánočních trhů mají stále velké zásoby starých hrnků a nechat vyrobit nové? Ještě je to pro ně pořád riziko.“

Sběratelská činnost Jindřicha Jiráska ovšem kyblíčky od jogurtů a vánočními hrnečky na svařené víno určitě zdaleka nekončí. Tak jsme zvědavi, jakou další kuriózní sbírku představí třeba na příštím Sběrateli (veletrhu) a Sběrateli (časopisu).

Luboš Čech