Historické divadelní loutky ve sbírce profesora Milana Knížáka

Co vás vlastně přivedlo k sbírání historických divadelních loutek?

Jako dítě jsem měl loutkové divadlo, otec mi ho namaloval. Loutky mi rodiče postupně kupovali několik let. Pamatuji si, že ty první byly od firmy Marlen. Puberta změnila mé zájmy a tak se divadlo někam ztratilo. Až když jsem se, po návratu ze Spojených států v roce 1970, stěhoval na venkov, tak jsem jeho trosky nalezl. Loutky jsem opravil, zrestauroval a pověsil si je na zeď nad psací stůl, abych na ně viděl. Tím to vlastně začalo. Nějak mne znovu uhranuly. Začal jsem je sbírat. Když sbírečka povyrostla, šel jsem do Národního muzea, aby mi sdělili, o jaké loutky se jedná, ale nikdo nic nevěděl.

Zabývali se loutkovým divadlem jen jako hereckým projevem a autoři loutek zůstávali nezmapovaní. Tak jsem se o to začal zajímat sám. Hledal jsem informace o řezbářích loutek a malířích dekorací. To byl začátek mé práce na „Encyklopedii výtvarníků loutkového divadla“, která postupně rostla spolu s mojí sbírkou a hlavně s mým zájmem o loutky. Nečerpal jsem jen ze své sbírky, ale skoro ze všech u nás existujících kolekcí a hlavně jsem objevoval zatím nepovšimnuté. Pracoval jsem na Encyklopedii s malými přestávkami víc než 30 let. Tím, že jsem loutky restauroval, tak jsem se o nich spoustu věcí dozvěděl, které běžný historik zjistit nemůže. Objevil jsem neznámé řezbáře či autory, o kterých se vědělo, ale nikdo netušil, co vlastně vytvořili.

V té době asi nebylo moc sbírek divadelních loutek?

Největší sbírkou byla kolekce, kterou založil Jindřich Veselý, zakladatel UNIMY, první český loutkářský historik. Jeho sbírka pak přešla do Národního muzea. Jsou v ní opravdu mimořádné exponáty, protože většina byla získána na samém začátku 20. století, tedy v době, kdy se ještě běžně hrálo. Muzeum také získalo kolekci loutek Arnoštky Kopecké-Kriegerové, vnučky Matěje Kopeckého. Na jejích loutkách je zajímavé, že loutky žen jsou řádově vyšší než loutky mužů. Paní Arnoštka asi měla emancipační touhy.

Já jsem měl také loutkové divadlo od firmy Münzberg. Dostal jsem ho od tety, která ho koupila těsně předtím, než tu firmu zrušili. Od této značky se vám podařilo něco získat?

Byla to velká firma. Jejich loutek mám asi 500. Dělala malé loutky s odlévanými hlavami a končetinami v několika velikostech. A dokonce i řezbované loutky, většinou 50 cm vysoké. Zaměstnával řadu řezbářů. Prototypy kreslil i sám, hlavně však spolupracoval s rodinou Chocholů z Prahy, která po tři generace řezala loutky. Po smrti Františka Münzberga firmu vedla jeho žena a výroba skončila až v roce 1959. Firma Münzberg se zasloužila o to, aby lidé měli doma rodinná divadélka. Jsem přesvědčen, že nejvíc rodinných divadélek měli lidé u nás.

Svoje loutky nemáte přece jenom v depozitu, kde je máte vystaveny?

Sbírku vystavuji hlavně na zámku v Lednici. Loutky jsou umístěny v druhém patře, je to 2. nebo 3. okruh. Polovinu výstavy tvoří loutky, v druhé polovině jsou dětské pokoje, které ale nejsou moje. Loutek a dekorací je tam asi tisíc. Můžete vidět i řadu zajímavých loutek z jiných kultur. Nejdříve jsem sbíral jen české loutky, ale později se mi podařilo zkontaktovat sběratele na západě, s nimiž jsem potom měnil. Získal jsem kolekci asi 30 starých indonéských loutek. Začal jsem také sbírat sicilské marionety, které jsou nesmírně krásné. Věnoval jsem zvláštní místnost v Lednici jen těmto italským loutkám.

Další, trochu drobnější, ale neméně půvabné muzeum mých loutek je na náměstí ve Štramberku, zaměřené především na loutky z českých krajů.

Ale to mně nestačí, sbírám dál a mám ještě dostatečné množství loutek především pro rodinná divadla a řadu divadelních scén, které by mohly vytvořit ještě další expozici. Možná, že se někde něco najde…

Děkujeme za rozhovor.

Rozhovor s panem profesorem Knížákem nad jeho sbírkou historických divadelních loutek vedl čestný předseda klubu pan Ladislav Likler. Sbírka historických divadelních loutek byla oceněna jako Pozoruhodná sbírka v akci Sběratelství 2015 za jedinečný přínos pro zachování historie českého divadelního loutkářství.

Luboš Čech