Moje sbírka začala tím, že jsem v dědictví získala první tři vzácnější jehlice do
kravaty nebo do klopy pánských obleků s českými granáty, rubínem a korálem.
Pak už přibývaly další jehlice do dámských klobouků, kravat a klop, které sice jsou
z běžných materiálů, ale to jim neubírá na kráse. Zajímavá je i jejich historie a způsob
užívání.
Každá doba měla svoje výstřelky. Výstřelkem módy na konci 19. a začátkem (20. století se staly dámské klobouky obřích rozměrů, čím větší, tím lepší. Skutečná dáma z vyšších kruhů nevycházela bez pokrývky hlavy. Jehlice, kterými se klobouky uchycovaly, dosahovaly délky až 45 cm, což mělo i svá úskalí. Po vážném zranění oka ostravského průvodčího byly v tramvaji umístěny cedule s nápisem „Dámy s nechráněnými kloboukovými jehlicemi nemají do vozu přístup“. Když docházelo i k poranění chodců, rozhodl se ostravský Obecní úřad vydat zákaz nošení kloboukových jehlic ve veřejných místnostech a podnicích pod pokutou 20 Kč, resp. 24 hod. vězení. Budapešťská radnice zase dovolovala jen jehlice délky dýnka klobouku. Navíc špička musela být opatřena speciálním knoflíkem. Chudší ženy nosily čepice zdobené pentlemi a krajkami.
Jehlice nebyly jen výsadou žen, v menších rozměrech se přestěhovaly na pánské kravaty, klopy a žaboty. Pokud chtěl muž zdůraznit svou osobitost, vytříbený vkus, nebo bohatství, umisťoval do kravaty jehlice s rubíny, jiskřivými českými granáty nebo pravými perlami. Ty byly běžně nahrazovány jinými materiály.
Jehlice však měly i svou symbolickou úlohu. Třeba básníka zdobily jehlice s kamejemi, na kterých byla vyrytá hlavička ženy, lovce jehlice, na kterých byla liščí hlavička, honicí pes, vodní pták nebo dravec. Zamilovaní nosili v kravatách jehlice s probodeným srdcem. Kravata k tanečnímu oblečení bývala zdobena jehlicí s pravou perlou v bílé, růžové nebo černé barvě.
Dávná móda velkých klobouků a dlouhých jehlic upadla v zapomnění. Pánům však i v dnešní době můžou zdobit kravaty a klopy jehlice v širokém výběru.