Když se řekne slovo „Vánoce“, každému se
vybaví jiné vzpomínky a pocity. Snad se ale
shodneme, že ve většině z nás vzbuzuje čas
vánoční nostalgii a návrat do dětství. Já si hned
představím malý smrček na stole u babičky,
korálkové a papírové ozdoby, a hlavně vůni purpury.
Tu dnes nemáme, protože v naší rodině
se nalézají alergici (a jedny Vánoce na pohotovosti,
místo u stromečku, nám stačily). Pak se
mi vybaví cukroví, které jsme s babičkou pekly,
pracny, vanilkové rohlíčky, kokosky, perníčky,
ořechové dortíčky, linecké, celkem 12 druhů,
nechápu, jak jsme to potom mohli všechno
sníst.
Jako malí jsme lítali venku, bylo všude plno sněhu, tak jsme stavěli sněhuláky,
sáňkovali a chodili bruslit na jezero. Dnešním dětem Vánoce na blátě opravdu nezávidím.
To už není ta pravá vánoční atmosféra, mají sice více dárků, než jsme měli
my, mohou sledovat více pohádek nebo odjet za zimou na hory, ale pořád mi tam
něco chybí. Nebo vlastně i přebývá, vlezlá reklama a všudypřítomné výhodné vánoční
nabídky už od října, které lidi nutí zúčastnit se šíleného soutěžení v nakupování
dárků.
No vlastně jedna reklama mi nevadí, a to ta na kartičkových kalendářících.
Na vánoční svátky se těším i z důvodů očekávaného volna, které často využívám k třídění sbírky. Letos jsem to zkusila už o trochu dřív a vyhledala jsem vánoční motivy. Zdá se mi, že firmy už tolik tyto obrázky nepoužívají, spíše se vyskytují na exemplářích samotných sběratelů.
Ale třeba Jednota – vlastně Coop, v roce 1996 umístila Santu na Výherní stírací poukázku, díky které jste mohli získat hodnotné ceny a pokud ne, zbyl vám alespoň kalendářík. Já osobně mám na kalendářících nejraději zasněžené krajinky s domečky, betlémy, staré ozdoby a retro kalendáříky s kopiemi starých pohlednic. Také jsem objevila jeden kousek z vánoční kolekce, je z roku 1995 a přeje zákazníkům – Veselé Vánoce a šťastný nový rok. Tak já se připojuji a dodávám, ať se vaše sbírky krásně rozrůstají a přináší vám radost.