V posledním článku našeho cyklu jsme se zastavili u pokusu Ferdinanda Porsche o lidový vůz, ze kterého se nakonec vyvinul světoznámý „brouk“. Pojďme se dnes ještě jednou vrátit k pojmu lidový vůz. Jeho místo je totiž ve vývoji automobilu velkým tématem.
Když se řekne levný, máme na mysli peníze, když lidový, tak pro všechny, ale co znamená malý? Tady je odpověď v porovnání dvou modelů: nejvyšší třída – Isota Fraschini 8a a Austin Seven RK Saloon – oba z roku 1929.
Krátce po svém zrodu koncem 19. století stal se automobil i pro své tvůrce pojmem, o kterém vlastně nevěděli, kam jej zařadit. Jedno bylo jisté: je to vynález, který má velkou budoucnost. Ale komu a čemu bude sloužit? Jasné bylo to, že pomůže člověku překonat vzdálenost do cíle lépe než to dokáže koňský povoz. Bude ale nový vynález dostupný pro všechny, nebo bude sloužit pro kratochvíle bohatých? Jaké bude jeho praktické využití? Přepraví i náklady? Bude soutěžit sám se sebou o překonání rychlosti? Odpovědi na tyto otázky zůstávaly zatím otevřené.
A automobil sám jakoby na ně začal odpovídat. Vzdálenost, kterou byl schopen urazit, se začala zvětšovat, místo obručí si obul pneumatiky. Při závodech začaly padat první rekordy. Jeho tvar rychle opustil podobu kočáru a dostával podobu typické originální automobilové koncepce. Chasis, motor vpředu, pneumatiky a karoserie za několik let vývoje už ničím nepřipomínaly kočár. Jenom jeden problém zůstával: cena. Automobil byl dosud velice drahou záležitostí. A tak se začal řešit i problém dostupnosti pro mnohé.
Celý článek naleznete v časopise Sběratel 1/08.