Čaj z rooibosu není pravý čaj, protože nepochází z lístků čajovníku, jako klasický čaj, ale ze zvláštního „červeného keře“. V originále se tento keř nazývá „red bush“, jméno „Rooibos“ je potom africko-holandský slang, přičemž tento název je odvozen z červené barvy usušených lístků. Keře rostou pouze na jediném místě na světě, a to v hornaté krajině v okolí Kapského Města v Jihoafrické republice na plantážích o celkové rozloze 25 000 hektarů. Je to 1 až 1,5 m vysoký keř (Aspalathus linearis) se zelenými jehlicovitými listy. Ty se sklízejí v lednu až v březnu (počátek podzimu na jižní polokouli), pak se upravují podobně jako klasický čaj fermentací.
Ačkoliv se v Evropě tento bylinný čaj objevil teprve nedávno, jihoafričané znají blahodárné účinky rooibosu už více než 300 let. V roce 1904 se o rooibos začal zajímat ruský imigrant Benjamin Ginsberg a brzy v něm rozpoznal produkt, který má před sebou velkou budoucnost. Z Evropy si přinesl bohaté zkušenosti z obchodování s čajem a ty uplatnil na do té doby světu neznámou bylinu.
V roce 1930 Dr. le Fras Nortier objevil řadu pozitivních účinků, které má rooibos na lidský organismus. Způsobil tak velký rozmach jeho pěstování na řadě zemědělských usedlostí v JAR. Za druhé světové války, kdy byl nedostatek černého čaje, se tento právě nahrazoval rooibosem. Po poválečném útlumu nastal v druhé polovině 50. let opět značný rozmach v pěstování i spotřebě, který se nezastavil dodnes. Přesto dosud 2/3 produkce zůstávají v JAR a zbytek se exportuje především do Německa, Japonska, Holandska a Velké Británie.
Celý článek naleznete v časopise Sběratel 4/07.