Ze sérií pohlednic staré Prahy z konce 19. století

(ojedinělé série pražských pohlednic tištěné tmavomodře tónovaným světlotiskem)

Co se týče starých pražských pohlednic, tak tmavomodře tónovaným světlotiskem byly tištěny zejména série pohlednic německých firem Carla Schwagera a Edgara Schmidta – viz níže, a další převážně ojedinělé exempláře. Uvedené firmy přinášejí nejdůležitější dobové záběry Prahy, takže byly určeny převážně pro turisty.

Série pražských pohlednic nakladatele Carla Schwagera, označené zkratkou C. S. D.

V roce 1898 vydalo německé nakladatelství C. S. D. – Carl Schwager, sídlící v Drážďanech (D rozuměj Dresden – Drážďany), velkou sérii pohlednic staré Prahy, číslo z konce r. 1898 a začátkem r. 1899). Obrazová část na averzu většinou zdaleka nezabírá celou plochu, neboť je zde počítáno s místem pro text odesilatele. Tisk je proveden technikou světlotisku tónovaného tmavomodře, což ve staré pohlednicové tvorbě není moc obvyklé. Modrý je i text „Pozdrav z Prahy“ nebo „Gruss aus Prag“ a následuje popis záběru, a to buď v češtině nebo němčině (série byla vydána v obou textových verzích).

Pohlednice C. S. D. Praha

Na reverzu každého exempláře je samozřejmě tzv. dlouhá adresa, takže tato strana byla výhradně určena pro napsání adresy (proto se text adresátovi psal na averz). V záhlaví linek je nápis Correspondenz – Karte nebo „Dopisnice“ – vše natištěno cihlově-hnědým knihtiskem.

Většina objektů této série stojí dodnes, jen Emauzy, radniční budova na Karlově náměstí, objekty na Žofíně, aj. mají jinou podobu. Přesto je série dnes velmi zajímavá. Veškeré exempláře Carla Schwagera jsou se záběry naležato:

C. S. D. 50 Kostel sv. Salvátora (průčelí obrácené na náměstí Křižovníků).
C. S. D. 51 Portál Týnského chrámu (severní).
C. S. D. 52 Ruský kostel (resp. kostel sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí).
C. S. D. 53 Královská hrobka (v katedrále sv. Víta).
C. S. D. 54 Hlavní oltář u sv. Víta (novogotický oltář, který nahradil předchozí barokní).
C. S. D. 55 Náhrobek sv. Jana Nepomuckého.
C. S. D. 56 Klášter Křižovníků (s kostelem sv. Františka a sv. Salvátora – pohled od Karlova mostu).
C. S. D. 57 Kaple sv. Kříže (rotunda v dnešní Divadelní ulici).
C. S. D. 58 Klášter na Slovanech (resp. Emauzy, s kostelem ještě s barokními zakončeními obou věží).
C. S. D. 59 Chrám sv. Jiří (na Pražském hradě; interiér).
C. S. D. 60 Ruská církev (průčelí kostela sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí).
C. S. D. 61 Mikulášský kostel (od průčelí horní části Malostranského náměstí po věže).
C. S. D. 62 Kaple sv. Václava (v katedrále sv. Víta).
C. S. D. 63 Žofínský ostrov (pohled z parku k Národnímu divadlu a k Řetězovému mostu).
C. S. D. 64 Karlovo náměstí (od jihu k severu, s kostelem sv. Ignáce a věží Novoměstské radnice).
C. S. D. 65 Nádraží Františka Josefa (dnes Hlavní či Wilsonovo nádraží v Praze).
C. S. D. 66 Letohrad v Královské oboře (pohled ze Stromovky k zámečku, dnes časopisecké odd. Národního muzea)
C. S. D. 67 nezjištěný záběr
C. S. D. 68 Hradčany od severu.
C. S. D. 69 Nové zámecké schody.
C. S. D. 70 Čertovka.

Série pražských pohlednic nakladatele Edgara Schmidta:

Rovněž ke konci 19. století vydalo německé nakladatelství Edgara Schmidta, sídlící také v Drážďanech (a s pobočkou v Budapešti) také velkou sérii pohlednic staré Prahy, která obsahuje zatím minimálně zjištěných 32 kusů (případně 36 ks) s nejdůležitějšími pražskými záběry. Všechny exempláře této číslované série od 3011 D do 3042 D (písmeno D znamená Dresden – Drážďany) byly zhotoveny podle fotografií přetransformovaných světlotiskem tónovaným tmavomodře. Hotové výrobky jsou vytištěny většinou velmi kvalitně.

Dále existují pohlednice vytištěné ve Schmidtově pobočce v Budapešti (za číslováním je písmeno „b“) buď s identickými, anebo někdy i s jinými záběry na pražské objekty. Dle ojedinělých exemplářů – viz níže, lze soudit, že v Budapešti mohla být vydána i celá série a patrně ještě další tři série tištěné rovněž světlotiskem, ale s jiným tónováním – černobílým, tmavě zeleným nebo s nádechem do hněda. Uvedené tři série vydané jak se stejnými záběry jako u tmavomodré, ale také s jinými, vyšly asi jen s německými identifikačními texty.