Stav sbírky pivních lahví k 31.12.2020

Už je to tady…, už je to tady… Smutný rok 2020 skončil. Smutný proto, že byl poznamenán koronavirem, který nás ve všech oblastech omezil a v některých dokonce paralyzoval. Taktéž v naší oblasti sběratelství se to projevilo velmi nepříjemně: omezení návštěv kolegů, zrušení burz, nemožnost obcházet vesnice a taktéž výkopové práce, kde sice koronavir přímo nevadil, zvýšil se sice přísun turistů, lufťáků a čumilů, ale hlavně počasí nám vůbec nepřálo.

Smutné také je, že nás v roce 2020 opustilo několik skvělých kamarádů, a tím na mne padl takový sentiment při vzpomínce na jednoho z nich. Kdysi jsem jezdil s rodiči na Lipno a vždy, když jsme jeli přes Český Krumlov, tak jsme se zastavili v pivovaru pro etikety. Ve skladu materiálu tam bývala hodná paní Poláčková, která mne vždy štědře obdarovala a jednou mi nabídla i staré pivní lahve, kterých v tomto skladu bylo několik tisíc. Pod okny do sklepního skladu byly výklenky, které byly plné naležato uložených lahví do výšky 1 metr a hloubky tak 2 metry. Od té doby, vždy když jsem jel přes ČK, jsem se stavil v pivovaru pro další lahve, do kufru auta Š-105 se jich vešlo okolo 50 kusů. V té době se ještě neřešilo, která lahev je běžná a která vzácná, takže jsem je bral od začátku a to znamená, že jsem navozil spousty obyčejných lahví, hlavně řádkových Schwarzenberg. A nyní, když si představím, co asi muselo být až vzadu pod okny! Byl jsem tam asi tak 6x a když jsem přijel někdy po revoluci v r. 1990, tak už tam paní Poláčková nebyla a lahve byly vyvezeny. Protože jsem se narodil v Rakovníku a mám tam příbuzné, tak již někdy po roce 1972 jsem je jezdil navštěvovat na pionýru JAWA20 a vždy jsem se cestou stavěl v pivovarech a různých hospodách při cestě. Takže jsem také zavítal do pivovaru Chříč. Byla tam v té době ještě stará paní Konopásková, z rodu starých pivovarníků a máma ředitele pivovaru Karlovy Vary. Vždy jsem se ptal na etikety, protože lahve jsem ještě nesbíral, měl jsem jich v té době sice asi 200 na skříni v pokojíku v bytě u rodičů, kde jsem bydlel. Paní Konopásková mi říká, etikety jsme za války pálili, tak už žádné nemáme /zajímalo by mne, jestli ji někdo vůbec má/, jsou zde jen nějaké papíry a venku v přístřešku lahve. Proti pivovaru ve dvoře byl takový chatrný přístřešek, kam jsem se šel podívat, jestli lahve nemají etikety, neměly. Co si pamatuji byly tam Podmokly, Terešov, Radnice ap., ale žádná Chříčská lahev. Doposud žádná lahev z pivovaru Chříč není známa, jen pouze lahev A. Tichý, který byl nájemce tohoto pivovaru, ale nevíme stoprocentně, zda sem skutečně patří. Měl jsem takovou sportovní tašku, která se vešla akorát mezi nohy v oplechování motoru. Pionýr toho moc neuveze a do tašky jsem dal pouze tak 20 lahví, ale i tak to byl úspěch. Takže opět, když jsem jel okolo, jsem se v pivovaru zastavil a nějaké lahve odvezl, celkem asi 4x. Protože, když jsem jednoho dne přijel, tak už v pivovaru nikdo nebydlel a přístřešek již neexistoval. Ale v této době bylo lahví ještě spousty po starých barácích, každá hospoda, mlýn a pivovar, stačilo jít po vesnici a každá druhá stará půda byla plná krásných věcí a lidé byli vstřícní a skutečně ochotní. A to se nechci zmiňovat o smeťácích a černých skládkách, které byly plné. Jak se říká: odvezl jsem v kárce jednou bordel tam, ale zpátky jsem se musel dvakrát otočit. Zlatá doba!

Takže přátelé, přeji Vám mnoho štěstí, zdraví a úspěchů v osobním i sběratelském životě v novém roce 2021, a abych nezapomněl, stav sbírky 9303 ks, což je přírůstek pouze 96 kusů za rok, a to přitom, ježíšmarja, co to dalo dřiny.

Takže zase za rok, váš

Ing. Jiří Drvola