Ocenění čestnému předsedovi klubu Ladislavu Liklerovi

Čestnému předsedovi klubu Ladislavu Liklerovi byl 19. října 2017 udělen titul „Rytíř české chuti“. Titul se uděluje v rámci akce „Česká chuťovka“, která probíhá pod záštitou předsedy Senátu Parlamentu České republika pana Milana Štěcha a ministra zemědělství Ing. Mariana Jurečky.

Titul je předáván ve Slavnostním sále Senátu ČR za přítomnosti firem, jejichž výrobky dostaly ocenění za jakost, členů senátu a novinářů. Tajemník komise České chuťovky Ing. František Kruntorád uvedl předání titulu Ladislavu Liklerovi takto:

Ladislav Likler - Rytíř České chuti 2017

Rytířů České chuti zatím moc není. Pasováni v historii této soutěže byli zatím jenom čtyři. A tím novým - pátým a dnes vyhlášeným - je pan Ladislav Likler. Mlékárenský odborník, vzešlý z Kroměříže, sýrařský znalec, světoznámý sběratel sýrových etiket, mediální proklamátor vědomostí o sýrech a k tomu jediný Čech, který je nositelem francouzského Řádu rytířů Camembertu a čestný člen Clubu Tyrosemiophile
de France. Ladislav Likler patří k vrcholovým a renomovaným odborníkům na sýry v Evropě, ale i na světě a je naprosto předním a  jedinečným sýrařským expertem u nás. Je tvůrcem největší sbírky sýrových etiket na světě, dnes známé jako LAKTOS COLLECTION, která byla základem pro napsání velké dvoudílné publikace Historie mlékárenství v Čechách a na Moravě. 44 let působil jako předseda Klubu sběratelů kuriozit České republiky.

Po revoluci oživil každoroční akci ke Světovému dnu mléka a je zakladatelem dnes již neodmyslitelné soutěže mlékařů Mlékárenský výrobek roku. A od počátku soutěže Česká chuťovka je členem hodnotitelské komise. A hlavně - je to skvělý kamarád a úžasný člověk, jak se také na rytíře České chuti 2017 sluší.

Titul si nemohl Ladislav Likler převzít osobně, zastoupila ho manželka Marie Liklerová a generální ředitel společnosti Laktos, a.s. Ing. Petr Morava.

Na 5 otázek odpovídá Ladislav Likler,
sýrařský znalec a Rytíř České chuti 2017

1. Milý Láďo, ještě jsem snad nikdy v rozhovoru v této rubrice netykal dotazovanému, ale vykání v našem případě bych cítil jako velmi umělé a křečovité. Jsme oba mlékaři pokřtěni Kroměříží, ty jsi byl můj "čtvrťák", když já začínal, a Vy jste byli v našich očích bohové na mlékařském Olympu. A pak tekla léta a naše cesty se hodně spojily zejména v posledních dvaceti letech. S jakými pocity vnímáš dnes své profesní začátky a co ti "mlékařina" v Kroměříži dala?

Škola mi dala vztah k mlékárenství, který jsem samozřejmě neměl. Když se ve 14 letech rozhoduješ, kam půjdeš po skončení základní školy, není to snadné. Dal jsem na přání své matky, která chtěla, abych pokračoval v profesi otce. Absolvoval mlékařskou školu v Plzni, za války pracoval v mlékárně v Poličce, a pak do roku 1947 v tavírně sýrů ve Veselí - Mezimostí. Zemřel, když mi byly čtyři roky a tak jsem ho skoro
nepoznal. Ale splnil jsem přání matky a do Kroměříže jsem nastoupil. Zažil jsem éru dílenské praxe s ruční výrobou sýrů, večerní přitahování lisů, nedělní služby v mlékárně na příjmu. Po absolvování a vojně jsem pracoval v Jihočeských mlékárnách v Budějovicích a Týně nad Vltavou. Postupně jsem zjistil, že v tomto podniku pracuje deset členů rodu Liklerů (jsme jediný rod toho jména v zemi) a tak si myslím, že jsem do mlékárenství patřil.

2. Ve Tvém životě se objevuje řada "nej". Především největší sběratel sýrových etiket na světě, jediný Rytíř francouzského řádu Camembert z východní Evropy a nejznámější sýrařský znalec u nás. Co bylo rozhodujícím motivem pro tento profesní a zájmový směr? Můžeš popsat vývoj a co Tě na této cestě nejvíc ovlivnilo?

To nej nepřicházelo samo. Po roce 1970 jsem byl vyloučen ze strany, oženil jsem se v Praze a nenašel jsem adekvátní místo v mlékárenství. Nastoupil jsem jako vedoucí oddělení na ředitelství malého závodu Potraviny. V té době se do prodejny Paris – Praha dovážely z Francie sýry couloumiers a camembert a já jsem zjistil, že na světě jsou i jiné sýry než eidam a nebo romadúr – nic proti nim. Začal jsem po sýrech ve světě pátrat, oprášil jsem sbírku etiket ze školy a začal pokračovat. Měl jsem štěstí, navázal jsem kontakt se sběrateli ve Francii, Švýcarsku a Holandsku, kteří vedle sbírání mě při návštěvách seznámili se špičkovými sýry svých zemí. Hodně znalostí jsem získal ve Francii a po revoluci jsem byl jediný, kdo francouzským sýrům rozuměl. Sběratelství je soutěživé a byl jsem asi aktivnější a nápaditější a tak ve světových žebříčcích jsem se dostal okolo roku 2004 na první místo, které platí doposud. Ale samozřejmě mě zajímá naše mlékárenství a tak jsem s použitím materiálů ze sbírky napsal velkou dvoudílnou publikaci Historie mlékárenství v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.

3. Vedle sýrů, Tvého rozhodujícího záběru, jsi po revoluci založil dnes již neodmyslitelnou každoroční mlékařskou oslavu "Světový den mléka" a soutěž o mlékárenský výrobek roku. Jakým vývojem tato významná akce prošla od svých začátků a jak ji hodnotíš dnes?

Mlékárenství považuji za krásný obor lidské činnosti a sýry jsou jen jednou jeho částí. A vždycky jsem si přál, aby se o mlékárenství hodně vědělo i na veřejnosti. Za komunizmu jsem zažil jen jednu tu akci, kdy se na jednom z pražských ostrovů prodávaly nedostatkové druhy sýrů. Snaha jistě byla, ale možnosti omezené. Po revoluci jsem byl jednatelem malé agentury Superlativ klub, která měla k dispozici restauraci
U zlatých andělů v centru Prahy. Obrátil jsem se na vedení Mlékárenského svazu pány Michala Němce a pana Ing Skřivánka, kteří dali souhlas a podporu. V prvním ročníku se prezentovalo několik mlékárenských firem a mlékaři hodnotili možnost setkat se na přátelském setkání velmi kladně. Každoroční oslavy probíhaly i nadále, vystřídalo se několik prostor – Hotel Kampa, Park hotel Praha. Při prezentaci se vystřídala celá řada firem, pro moderování jsem získal Marii Retkovou a Stáňu Lekešovou se kterými jsem několik let připravoval gastronomický rozhlasový pořad.

Pro závěrečný raut jsem se snažil zajistit i hudební produkci – vystoupili třeba mí kamarádi Pavel Bobek a Pavel Sedláček, Rangers a další. Před několika lety jsem předal akci ČMSM, kde Ing. Kopáček dal akci jiný tvar a vyšší úroveň. V roce 2018 proběhne Den mléka po dvacáté páté.

4. Sbírka sýrových etiket, kterou jsi nashromáždil za celý život, Tě vynesla i do čela Klubu sběratelů kuriozit České republiky, který jsi vedl 44 let. Nyní je tato sbírka nazvaná LAKTOS COLLECTION v majetku podniku Laktos, ale Ty o ni dál pečuješ. Můžeš zcharakterizovat její nynější stav?

Jsem opravdu velmi rád, že sbírku převzala společnost LAKTOS PRAHA s.r.o. Majitel společnosti Ing. Todor Gudev, CSc. má pro sbírku velké pochopení, vytvořil pro ni vhodné, velké prostory a její růst podporuje. Sbírka plní propagaci sýrů na veřejnosti, proběhlo osm výstav a sbírka je po předchozí dohodě přístupná k prohlídce. Navštívila ji řada osobností z mlékárenství u nás i ze světa. Údaje o aktivitách sbírky najdete na webu www.laktoscollection.cz. V posledních měsících nám daroval sbírku sýrových etiket, která je třetí na světě, pan Mathias van Kempen. Pokračování mu neumožnila vážná nemoc. Je to úžasné rozhodnutí, které výrazně ovlivnilo hodnotu sbírky Laktos Collection. A já si vážím toho, že si Mathias vybral nás.

5. A zlatý hřeb našeho rozhovoru. Dne 19. října 2017 jsi získal další životní trofej. Byl jsi pasován na Rytíře České chuti 2017 v rámci letošního, již devátého ročníku soutěže Česká chuťovka. K tomu významnému vyznamenání moc blahopřeji. S jakými pocity jsi toto ocenění přijal?

Bylo to překvapení, lituji jen toho, že jsem se nemohl zúčastnit. Ocenění převzala manželka, ta si ho zaslouží také za pochopení, které pro mé aktivity má a Ing. Petr Morava, generální ředitel Laktosu také, protože sbírku podporuje. Ocenění je pro mne čest a velmi si ho vážím.

Tento článek byl otištěn v celostátním časopise Potravinářský zpravodaj.

František Kruntorád