Jak jsem potkala kalendáříky na dovolené

Když moje dcera přišla s nápadem, že na letošní dovolenou pojedeme do Španělska, tak jsem se zaradovala nejen proto, že uvidím zase moře, ale těšila jsem se také na španělské kalendáříky. Ty jsou mezi sběrateli oblíbené pro svoje krásné obrázky, ať už focené nebo malované. Zachycují různorodé výjevy, mořské zálivy, ohnivé Španělky nebo přístavní městečka. Oblíbené motivy jsou děti, zvířátka, krásná příroda, reprodukce obrazů, nádherné stavby i náboženská tematika. Ve své sbírce nějaké kousky už mám, tak jsem se těšila, že ji doplním o nové úlovky přímo na místě.

Naším prvním cílem se stala Málaga, přístav a prázdninové letovisko v jižním Španělsku. Rodiště malíře Picassa a také herce Antonia Banderase se nachází v nádherné zátoce v provincii Andalusie. Až do poloviny 15. století byla Málaga pod nadvládou Maurů, a tak není divu, že tato minulost zanechala svou stopu v historickém centru města i v jeho okolí. Po prohlídce pamětihodností a majáku, návštěvě malých obchůdků v centru a procházce v přístavu, byl můj veškerý sběratelský úlovek nulový, tedy když nepočítám hromadu mušliček a dvě pohlednice.

Domnívala jsem se, že další den budu při rozšiřování sbírky kalendáříků úspěšnější. Naše kroky totiž mířily do Córdoby, která byla v desátém století největším a nejvýznamnějším městem v Evropě. Nacházelo se zde na sto tisíc budov, obchodů a mešit. Nechyběly luxusní paláce ani knihovny. Na Chalífově dvoře se tehdy setkávali arabští, židovští i křesťanští učenci. Návrat do minulosti zažijete při návštěvě „Velké mešity“, neboli katedrály. Zní to jako protimluv, ale to, jak zde byly propojeny náboženské styly je naprosto úchvatné a nezapomenutelné. Křesťanský, kastilský král Ferdinand III. v roce 1236 udělal velmi moudré rozhodnutí, nedal totiž povel ke zničení nádherné mešity, ale s pomocí církve ji přestavěl na katedrálu. Zůstala zde nádherná podlaha zdobená ornamentální mozaikou i úžasná výzdoba stěn. A k tomu přibyla řada kaplí a kopulí, které dodaly spíše strohé stavbě barokní velkolepost a mohutnost. Uvnitř katedrály se ztrácíte v bludišti s tisíci sloupy, ty jsou zdobeny onyxem, mramorem i jaspisem – a právě tento pohled je zvěčněn na kalendáříku z roku 1997. Jenže ten už mám doma a novinky veškeré žádné.

Poslední naděje jsem vkládala do návštěvy Gibraltaru. Tato britská korunní kolonie a bývalá vojenská základna se nachází na jihu Pyrenejského poloostrova, žije tu přibližně třicet tisíc obyvatel na pouhých šesti a půl km². Prostor je tu velmiomezený, a tak jediná pevninská silnice na Gibraltar kříží dráhu mezinárodního letiště. Tato unikátní křižovatka je řízena semafory (a mně bylo divné, proč tak dlouho s autem stojíme a ono – letadlo). Na Gibraltarské skále se nachází jediná evropská kolonie opic. Tyto opice, náležící k druhu Makaků bezocasých, si místní obyvatelé velmi hýčkají, mimo jiné i kvůli legendě, která tvrdí, že Gibraltar bude britský, dokud zde opice budou žít. Na skále zároveň najdete ty nejlepší panoramatické výhledy do okolí. Za jasného počasí můžete údajně spatřit i břehy Afriky.

Procházka po Main Street – hlavní ulici s různými obchody s dárky, restauracemi, hospodami a bary v irském a skotském stylu mi připadala, jako bychom se ocitly v Anglii. Potvrdila to i červená telefonní budka a poštovní schránka. Jenže den se chýlil ke konci a suvenýry v podobě dalších pohlednic mě jaksi neuspokojily, tak jsem si ze zoufalství zakoupila i magnetek s gibraltarskou pencí pro štěstí. A pak se to stalo, můj synovec objevil antikvariát a usoudil, že by tam mohli mít nějaké staré mince nebo bankovky, které sbírá. A opravdu byla tam, nejen stará platidla, ale také u pokladny ležely dva druhy kalendáříků jako poděkování pro zákazníky. Takže nakonec jsem svoji sbírku doplnila o zajímavé kalendáříky z Gibraltaru a můj sběratelský vedlejšák – pohlednice, se také rozrostl o zajímavé kousky z cest. O zážitky z dovolené se s vámi podělila.

Monika Petrásková