Autokluby

Autokluby vznikaly již od počátku rozvoje automobilismu, jejími členy nebyli jen závodníci, jak by si mohl kdokoli myslet, ale i běžní uživatelé motorových vozidel. Motorismus byla před lety naprosto nová věc postrádající potřebné informace a zkušenosti. Známý automobil Präsident vznikl v roce 1898 v Kopřivnici a již v březnu 1904 vznikl první autoklub na našem území.

Autokluby za dlouhou dobu trvání měly velký vliv na podmínky a pravidla provozu na silnicích, na vznik dopravního značení, školily nové řidiče v autoškolách, vydávaly různá povolení a certifikáty i pro závodní činnost, podílely se na pravidlech a požadavcích na technický stav vozidel a jiných činnostech.

V průběhu let vznikaly malé autokluby, a to závodní či značkové, ty byly vesměs členy velkého klubu, mnohdy kvůli finanční podpoře. Velkým autoklubem byl a zase je s dlouholetým zákazem činnost dnešní „Autoklub České republiky“. V době zákazu autoklubu existoval od roku 1952 Svazarm, jenž sdružoval různé spolky a kluby. Jestli se někdo chtěl více věnovat motorismu, například závodění, musel být členem Svazarmu. Svazarm pořádal závody, vydával potvrzení a rozděloval i peníze na činnost. Samostatnou kapitolou byly značkové autokluby západních (tzv. Tuzexových vozidel). Ač existovaly hlavně v letech 1968 až 1989 značkové kluby se širokou členskou základnou, což u aut z východního bloku bylo pro přátelská setkávání majitelů stejných aut, např. Trabant, Moskvič, Lada, Wartburg, bylo u západních aut skoro nutností. Kdo nechtěl dávat své auto do značkového servisu, mohl využívat svépomocné dílny klubů. Na východní auta se daly součástky jakžtakž sehnat, ale na západní auta, např. Ford, Fiat to bylo takřka nemožné, jelikož díly dostávaly servisy a soukromník si je ze západní země nemohl objednat, to mohla být jen organizace, tou byl Svazarm, jenž disponoval i devizami neboli tuzexovými poukázkami pro nákup v zahraničí.

Značkové kluby byly i místem předávání technických rad a vydávaných mnohdy i v klubových zpravodajích. Značkové kluby pořádaly srazy členů, kde se při přátelském setkání předávaly praktické zkušenosti s poruchovostí součástek, či byla setkání určena jako sportovní amatérská závodní akce, třeba jízda zručnosti s odbornými motoristickými otázkami. Členové Wartburg klubu jezdili takový závod o „Modrou stuhu“.

Není to zájmem jen o skutečná auta, ale opravdoví fandové motorismu nemají auto jen jako dopravní prostředek, ale i často sbírají věci okolo motorismu, kupují si motoristické časopisy a ti opravdu zapálení shánějí i staré časopisy, prospekty a mají-li to kam dávat i třeba větší věci, jako jsou plechovky od olejů, staré kanystry, knihy, katalogy, plakáty a jiné věci, o kterých jsem psal v článku „Autíčka na věcech“.

Autokluby, jako například ÚAMK či ABA se zaměřují hlavně na pomoc motoristům v nouzi. Důležitou osobou v organizaci ABA byl p. Svoboda, jenž začal s Alfou Romeo jezdit na závodech se svými kolegy jako záchranný zdravotní tým. Jsem rád, že jsem se s panem Svobodou mohl osobně setkat a mluvit o motorismu a provedl mě v dílně ABA v Praze 5.

Jiří Holinský